Sjíždění Lužnice je naše častá a bezproblémová zábava. Letos bylo vše jinak. Prvních 53 km ze Suchdola, pak po Nové řece a Nežárce do Veselí nad Lužnicí proběhlo v pohodě. V pátek večer jsme zjistili, že úsek z Veselí do Vltavy, kde jsme chtěli jet, je nesjízdný. Ani nahoře, co se týká vody,  to nebyla žádná hitparáda. Na webu raft.cz ale lákavě blikalo zelené světýlko na semaforu : Horní Lužnice z Nové Vsi do Suchdola je sjízdná ! Podle vodáckého průvodce z roku 1991, co jsme z nostalgie měli s sebou, jde o "prodloužení pobytu v této krásné oblasti". Proč jsme to vlastně nikdy nejeli ? Vlakem k autu a pak bývalým hraničním pásmem jsme dojeli do Nové Vsi nad Lužnicí, přímo nad řekou u začátku plavby jsme postavili "spací"  auto a vyrazili na hřiště, kde se konala Dokopná na ukončení fotbalové sezóny. místního klubu.

Nedělní ráno začalo slibně. Čekalo nás 10 km k mostu z Dvorů do Halámek. Námahu a přenášení stromů jsme čekali. Vody bylo hodně a rychle tekla. Po asi 0,5 km začalo peklo. Přenášení kmenů. přetahování, brodění se blátem, pády do vody po stoupnutí na silnou, ale zpuchřelou větev ....Stará řeka před dlouhými roky je proti tomuhle říční dálnice, vodáci pochopí...Nebylo jak uniknout. Vysoké bahnité břehy, neproniknutelný lužní les s bažinami, 1,5 metrů vysoké kopřivy . Kdyby se nám něco stalo, záchranáři se nemají jak k nám rychle dostat. K tomu čtyřicítky teploty. Po několika pádech do vody jsme dali foťák do bečky a na dalších, čím dál horších úsecích, nenašli psychickou ani fyzickou sílu bečku otevřít. Najednou se z kopřiv jako zázrakem vynořil patník 139 km. Jo tak ještě zbývají necelé 3 km. Za asi třemi přenášeními řeka zmizela pod porostem, větvemi a spadanými stromy. Voda nebyla vidět. Naprosto neprůchozí, ani po břehu. Tak jsme pádlovali (za hranicí fyzických  možností) proti proudu k patníku. Když jsme otevírali bečku, říkali jsme si, že je asi poledne. Bylo 14,45. Za 6,5 hodiny jsme dali 7 km. Makačka bez jídla a pití, poháněla nás jen touha dostat se z tohoto pekla. Dle průvodce trasa trvá 2 - 3 hodiny. Pití, sbalení lodě a pochod kopřivovým polem k autu taky nebylo nic moc. Ještě že jsme jeli na Pálavě a ne na laminátce, ta by se tam asi utopila spolu s Jirkovým kloboučkem. Taky nebyli kupodivu komáři ani hovada, v řece nepluli ani piraně ani krokodýli a břehy byly rozryté jen od divokých prasat, která byla v tom vedru někde zalezlá a kašlala na nás. Doma jsme zjistili, že nejen tištěný průvodce z roku 1991, ale i www.raft.cz popisuje trasu jako sice namáhavou, ale krásnou .... Nevěříme internetu !!!