Po malých peripetiích jsme našli svůj skvělý Breeze Guest Hotel za 14 USD za pokojík. Potíže odešly a po skvělé snídani jsme vyrazili na skútru. Na vápencovém útesu Kyaktalon Taung, který je protkán jeskyněmi a na němž je spousta stúp se konala nějaká slavnost a jako jediné a vzácné bledé tváře jsme byli žádáni o společné fotky na selfíčka, zdraveni a tak, jak to bývá tam, kam nejezdí turisté. Projeli jsme krásné upravené město Mudon, pokračovali jsme kolem gumovníkových plantáží... zkrátka pořád se bylo kam dívat.  Ve městě Thanbyuzayat (= C|ínový přístřešek) jsme pobyli nadvakrát. Bylo to cílové město tzv. Železnice smrti, kterou budovali z Thajska přes hory sem za 2.světové války Japonci. Za brutálních podmínek tu zahynulo asi 16 000 zajatců. Ví se o jediném Britovi, kterému se podařilo uprchnout. Možná znáte knihu a film Most přes řeku Kwai, to je o této železnici.

Odtud jsme odbočili 16 km k moři a dorazili na obrovské parkoviště s davy oblečených domorodců.Nikdo se nekoupal.  O kus dál nebyl skoro nikdo. Vykoupali jsme se, i když voda byla od písku špinavá. 

Při cestě zpět jsme navštívili jednoho z největších ležících Buddhů na světě.

S výletem a pak večerem ve městě na nábřeží plném domorodců, kteří se procházeli, jedli a povídali si, jsme byli moc spokojení.