Rakousko je krásná země, to ví každý. Ale co je na něm dobrodružného, napadne asi hodně lidí.

Co? To pochopí ten, kdo se tam vydá bez přípravy, bez GPS a do co nejvíce míst, kde nikdy nebyl. Koukne do mapy a najde silnice, kde nikdy nebyl, a odbočky z těchto silnic do hor . A jede tam.

My jsme jeli po dálnici na ledovec do Hintertuxu, protože jsme dostali zadarmo pernamentky od Hudy sportu. Zpátky jsme se vydali na čtyřdenní cestu a opravdu zažili dobrodružství. Třeba cestu kolem Krimmelských vodopádů. Před sezonou bez lidí. Těsně kolem hučící vody. Vůbec jsme netušili podle mapy, že to bude takový zážitek.

Do slepého závěru údolí Rauris, kde jsme spali (v kufru našeho malého "obytňáčku" jménem Octavia), kolem nás neznámo kam večer a ráno jezdila auta. Tak jsme tam jeli taky a objevili ráj skialpinistů (v devět ráno jsme našli poslední volné místečko na rozlehlém parkovišti). Ty jsme z dálky pozorovali kdesi nahoře, sami jsme za dvě a půl hodiny nepotkali skoro nikoho.

Dobrodružné je vždy hledání místa pro spaní v odlehlém místě. Třeba pod sedlem Schober, kde jsme si připadali spíš jako na Balkáně než v Rakousku.

Do oblasti Raxalpe jsme chtěli už dávno, víme, že se tam jezdí na ferraty. Výjezd do Altenbergu po silnici nejdřív asfaltové, pak makadamové byl taky dobrodružný. V každé zatáčce na nás mával nebo se aspoň usmíval nějaký trpaslík. Netušili jsme, jaká bude cesta dál, Oktávka není žádný teréňák.     Při prvním výstupu jsme potkali jediného človíčka.

Možná pochopíte, když si prohlédnete následujících 40 fotek.

Celá cesta nás přišla na 3 000 Kč : permice a spaní zadarmo, nafta 2 500 Kč, mýtné 500 Kč. Jídlo nepočítáme, i s obědem je to míň, než doma.