Jako minulý rok jsme se vydali na konci roku na vandr se Zobákem.

1.den : Vlakem jsem dojeli do Doubravice nad Svitavou. Nejprve jsme šli kolem říčky Nešůrky a pak jsme stoupali do Skalistých, vlastně "Skalických" hor.

Došli jsme do Kuniček. V obchodě jsme si dali pivko, potkali kamarádku Ivu, která odjížděla do práce (Nevíte, co znamená slovo práce?) a za vesnicí jsme stihli na maringotce další kamarády Funovy.

Po třetí hodině jsme dorazili do Boskovic a absolvovali dvě milé návštěvy u kamarádů horolezců Mirka a Standy s ženou Svaťou. Standa nás odvezl autem k westernovému městečku a my jsme si asi po kilometru našli spaní pod stromy. Možná jsme střelení ... Začínalo mrznout, u ohýnku bylo teplo.

2.den ráno jsme měli zmrzlou vodu i vařič, přesto Jirka dokázal vše rozmrazit a uvařit polévku.Dole v Šebetově prý bylo ráno minus 9, my jsme na kopci odhadli teplotu na minus 5. 

Vyrazili jsme dál, cestou jsme potkali několik sympatických a družných domorodců a uvařili si kafe.

V Pohoře jsme si dali skvělý oběd. Malá víska má asi 84 obyvatel, ale velkou a krásnou hospodu, do které chodí hodně lidí z okolí i z Brna. Kromě hospody tu bydlí "blanenský" tramp Ivan s Jaruškou, které jsme poctili návštěvou. To už s námi byla Olča.

Do její chalupy v Uhřicích, kde jsme strávili (plánovaně) dvě další noci, jsme došli už potmě. Jíra ale dobře topil, takže bylo dobře.

3.den byl Silvestr. Vydali jsme se ve čtyřech (my, Zob,Olča) na celodenní výlet. Mysleli jsme si, že jsme na Malé Hané, přitom jsme chodili z kopce do kopce dost drsným terénem. Zdání někdy klame. Byla skvělá inverze, ledové kotliny se střídaly se slunným hřebenem. Vrcholem byl výstup na horu Duranu. Kdysi tam byl hrad a místní paní byla předchůdkyní hraběnky Báthory. Užívala si s mladými muži, ale pak je nechala zabít.Žádný nepřežil "do rána", proto název Durana (asi dorána po hanácku).

Z hor jsme sešli až do Jaroměřic a v osvědčené hospůdce jsme poobědvali. Bylo tu narváno. Čekal nás výstup po křížové cestě na Kalvárii, místní poutní místo. Kostel projektoval slavný Santini a připadá nám trochu jako menší Zelená hora.

Přes les a zmrzlé pole jsme došli do Uhřic, abychom i s Jírou a pejskem Maryškou oslavili konec roku.

4.den jsme šli zase bez báglů, Jíra nám je dovezl do cíle putování autem.

Výstup do Pohory, odtud jsme šli zase přes lesy z kopce do kopce do Kořence. V dolinách mrzlo, na kopcích svítilo sluníčko. V Kořenci na golfovém hřišti byla zavřená hospoda i bufet (nelze se divit), ale to nevadilo. Jíra nám do Benešova dovezl nejen bágly, ale zbytek chlebíčků, a tak se nám postaral o oběd a ještě nás odvezl autem do Brna. 

Celkem jsme ušli 50 - 60 km a celý vandr neměl chybu. Trasu vřele doporučujeme, většinu úseků jsme neznali a moc se nám tu líbilo.