Část 1. Z Brna na ruský polární kruh

31.května 2014

První zpráva z cesty na severovýchod. V pátek 29.května jsme všichni vymrzli cestou na sraz do Českého Těšína. Dnes v sobotu svítilo sluníčko. Spíme v lese před městem Lomža. Ujeli jsme 560 km.

 1.června

 Zdravíme z borového lesa v Litvě. Je tu veselo. V Polsku jsme pozorovali ovládání starobylého zdymadla na Augustovském kanálu. V Litvě začalo pršet. Navštívili jsme tu geografický střed Evropy. V našem případě už třetí. Nyní pijeme kvas,který jsme omylem zakoupili místo piva. Jarda koupil Jirkovi ke svátku litevskou vodku. Je totiž Mezinárodní den dětí. Tomáš v ešusu vyvařil zaolejované kurty.Dokonce přestalo pršet. Ujeli jsme 420 km.

2.června 2014

 Jsme na ruské hranici a jsou tu všichni úředníci fajn. Fakt. Z Brna jsme ujeli se zajížďkami1500 km.Lotyšsko jsme jen profrčeli. Nálada výborná.

  4. června 2014

 Zdravíme z ruského města Kirisi, 2000 kilometrů z Brna. Je tu 30 stupňů tepla a je fajn. Přes ruskou hranici jsme prošli v pohodě. První noc v Rusku jsme spali v lesním muzeu Stalinovy linie s bunkry. Jsou tu bunkry, zákopy, stroje. Němcům linie odolávala celých 16 hodin a místní zaměstnanci na to jsou snad hrdí. Přes Pskov jsme jeli směrem na Nový Novgorod a spíme cestou u jezera..

5. června 2014

 Zdravstvujte. Jsme v zemi, kde benzín je levnější než studená voda,to je stojí litr necelých 20 Kč. Rubl je za 59 halířů,kde jsou ty doby,kdy byl za dest káčees. Zato jídlo je v Rusku dražší jak doma. Včera jsme dojeli do Karelské republiky, kde jsou lesy, jezera, bažiny. Táboříme vždy u jezera a děláme ohýnky. Občas si dáme terénní vložku. Pořád jedeme na sever, zítra budeme spát u Bílého moře.

6. června 2014

Jsme u města Kem 3 000 kilometrů od Brna. Čím víc na sever, tím víc je vedro, máme tu i 36 stupňů. Bílé moře je modré a lidi tu žijí v dřevěných domcích. Murmansk highway,jak jsme nazvali silnici ze St.Petěrburgu do Murmansku, je dva roky nová asfaltka. Zítra jedem na Solovecké ostrovy, známé jako osuostroví Gulag. Lodí a hodně brzy ráno.

7. června 2014

Sobotu trávíme na souostroví Gulag, Soloveckých ostrovech. Slavný monastyr je staveniště a není tam nic zvlášť hezkého. Muzeum gulagu malé a nic moc. Místní atrakce Labyrint je labyrint vyskládaný z malých kamínků. Bílé moře je tu krásné.Cesta sem i zpět stála 1 200 kč na osobu.

Část 2 – Přes Murmansk na Nordkapp

 8. června

 Jsme na poloostrově Kola a je tu zima jako v Rusku. Dnes jsme dobyli polární kruh,teda dobyli,přijeli jsme k němu. Místní snaživec natřel nějaký sloup na modro a přidal na něj nápis, moloděc. Sólomotorky se dle plánu vydaly na zpáteční cestu. Nocujeme po 3 tisících km pouze 100 kilometrů před Murmanskem. Města tu jsou děsivá, lidi a příroda fajn. Spíme vedle dači u dýmajícího hororového města.

9. června

 Jsme v Norsku. Část Ruska za polárním kruhem byla nejkrásnější-jezera,krajina se zvedla,vzadu svítily zasněžené hory. V Murmansku jsme byli u obrovského monumentu Aljoša a potkali tam Ćešku s kamarádkou Japonkou, co mluvila rusky. Taky jsem viděli atomový ledoborec Lenin,o kterém jsme se učili ve škole. Je pořád zima,zima, ale svítí nám sluníčko. Jitka s Jardou tak spěchají pryč z této země, že jsme opustili své plány na toulky tímhle cípem země a vyrazili co nejrychleji do Ruska, vede tam taky nová asfaltka a mají novou hranici. Spíme hned za hranicí.Po pustém severu je tu obydlené Norsko.

10. června

 V Rusku nejsou silnice, ale směry, říkají místní. Kamoši,co se odpojili na polárním kruhu, věřili víc ruské mapě než našemu autoatlasu a bylo z toho přes 140 km drsného offroadu. Do Finska však dojel i Pjotr s kozenkou motoguzzi. Je moloděc. My pokračujeme přes Kirkenes soubežně s pobřežím na západ.

11. června

 O půlnoci jsme přijeli na Nord Cap, nejsevernější místo Evropy, kam lze dojet po silnici. Nádherná cesta noční krajinou a noc ve stanu přímo na útesu nad mořem. Teď je poledne, procházíme atrakce a čekáme, až dojedou Jarda s Jitkou. Ujeli jsme sem z Brna 4427 kilometrů.Poslední společnou noc trávíme u fjordu.

Část 3 – Z Nordkappu přes finskou Karélii domů

 12. června

 Dnes spíme ve Finsku za Ivalem. Skoro celý den pršelo a přestalo jen na stavbu stanu. Jsme v lese u jezírka a kolem chodí sobi. Už jsme sami. Jarda s Jitkou zůstali v chatce v Norsku a budou týden lovit ryby. Rychlá rota už je v Pobaltí. My jsme se v dešti družili s ruskými motorkáři, kteří jedou naši trasu v protisměru.V lijáku a zimě bez nepromoků a v teniskách.Je nám moc fajn i v dešti.

13.června v pátek

 Jsme v Sodankylä, nejstudenějším mistě ve Finsku. Aktuálne jsou 4 stupně a zrovna přestalo pršet. Poprvé jsme na internetu,doteď jste četli SMS zprávy posílané přes syna. Máme najeto 5 000 km, za sto km bude polárni kruh a výročí,náš Bavošek bude mít ujeto 150 000 km, z toho 130 000 s námi do 39 zemí světa.

Zhruba víte,co jsme prožili. Cesta do Murmansku byla opravdu pohodová a vůbec Rusko pro nás bylo po těch letech milým překvapením. Průjezd hranicemi tam i zpět OK, hlavní silnice až na výjimku taky. Ta z Petěru,bývalého Leningradu, do Murmanska je tak nová, že ještě není na třech místech hotová. Přiroda je v Rusku na severu podobná té tady ve Finsku, jen taková syrovější a míň obydlená. Všichni Rusi se v Rusku chovali k nám bezvadně kromě pár debilů v kaminonech. Pokračuje to i tady, i dnes se k nám měl Rus z Murmanska, že jede do Prahy otdychat,pro mladší generace odpočivat. Překvapilo nás v Rusku po 16 letech i např. čistota,nové benzinky na evropské úrovni,všude všechno koupíte a dokonce i v nejmenším obchůdku v zapadlém městečku lze platit kartou. Všechno jidlo tady bylo moc chutné. Benzín za dvacku nám připadal stejně kvalitní jako u nás. Policajti ani nikdo jiný nebuzeroval, jediná kontrola za celou cestu byla kousek před hranicí. Jediné nečekané a nemilé překvapení bylo,že jídlo a vše kromě benzinu a cigaret je dražší než u nás.No a ta severská města,kde se něco těží, to je fakt hrůza,kominy a čoud a hned vedle domy, ale lidi maji za městy dači-chaty v pěkném prostředí. To jsme zjistili při hledání spaní.

Norsko-klasika. Hned za hranicí domečky, hlavně asi chaty. V Rusku jsme před hranicí míjeli vojenská území, v Norsku taky. Bordeláři jsou ti Noři,spali jsme u moře, kus od  nás vyhozené pneu,kanystry, 2 kožichy,i křeslo by se našlo . Klasicky je tu odporně draho. No ale to pobřeží Barentsova a pak severního moře a přiroda vůbec,to maj pěkný. V Rusku jsme se k tomu moři nedostali,cizincům nepřístupno.Vlastně přistupno na propustky,co jsme neměli.

Nordkapp-klasika. Všichni si myslí,že to je nejsevernější místo Evropy. Neni. Je to ostrov, to správné místo je kus odtud,byli jsme tam před 16 lety a jmenuje se Nordkinn.Musí se tam pěšky nebo najatou lodičkou. Ruští motorkáři včera to věděli a jeli tam. Ale Nord kapp je i tak zajimavý. Vede tam pěkná arktická cesta a podmořský tunel. Prvni turista tam byl už v roce 1664, byl to Ital a asi neměl BMW ani obytňák. Taky tam je povídáni o konvojích z Anglie do Murmanska v letech 1941 az 1945. Bez nich by Rusi nedošli až do Prahy. Konvojů bylo 40 a dovezli Rusům 4,5 milionu tun zboží,nejen zbraně. Všude čihaly německé ponorky a lodi a bitevní loď Tirpitz a po trase byly kruté boje. Památníky v Rusku jsou opravené a s čerstvými věnci, památníky v Norsku mají věnce staré a omšelé.

Hlavní cíle této cesty máme splněné: Murmansk, obrovský pomník zvaný Aljoša a atomový ledoborec Lenin, o kterém jsme se učili ve škole. Bohužel v pondělí a úterý má ledokol  zavřeno, tak jsme ho viděli jen zvenku. Nordkapp,  velké přání Jirky a nesplněný cíl z loňského roku navštíven. Oproti informacím na internetu – platí se tu nepřetržitě, i v noci. Ale v noci tu nejsou davy lidí a dá se dojet s motorkou na okraj až k zeměkouli.

Finsko nas uvítalo deštěm,ale od zítřka má být hezky.Tak se těšíme. Míříme po silnici č.5 na jihovýchod a pojedeme co nejblíže ruské hranici, podobně jako před 16 lety se Škodou Felicií s našimi synky. Zatím je vše tak, jak bylo. Zlatokopecké muzeum je na svém místě a v něm určitě i expozice o největším nálezu zlata na světě - keltském pokladu od Berounky. Od toho roku 1998 tu jen přibylo Rusů,ale to je dobře. Každý si zaslouží, aby měl peníze nejen na základní životní potřeby, ale i na cestování. Vidět vše na vlastní oči a ne přes oči cizí v televizi.

14. června

 Příroda nezná hranice. Už třetí den jsme si užívali finskou tajgu. My, hluboké lesy, jezera s hnědou vodou. Lišky tu nedávají dobrou noc, protože nemají komu. V národním parku Oulanka jsme jezdili po hliněných gruntovkách, nejsou tak rozmlácené jako v Rusku. Včera jsme spali na polárním kruhu, dnes o víc než 300 kilometrů jižněji u jezera. Právě jdeme opékat finské klobásky na ohni.

16.června 2014,pondělí

 Nejraději jezdíme po co nejodlehlejších trasách a místech,nejlépe tam, kam nejezdi ani Lonely Planet. To je nejpodrobnější knižní průvodce po většině zemí světa. Když jsme chystali trasu po finskoruske hranici,netušili jsme,že trasa má svůj název -Via Karelia. Ale přesto po ní kromě nás skoro nikdo nejede.

Od jezera Inari je naše cesta lemovaná pomníčky, poslední dva dny tanky a děly a jinými památkami na zimní ruskofinskou válku.Na podzim 1939 napadl Sovětský svaz Finsko, válku vyhrál a do roku 1945 opět okupoval Finsko. Jednu část západně od Helsinek dokonce do roku 1956.Dnes tu převládají kromě finštiny nápisy a prospekty ruské.S jinými cizinci se tu moc nepočítá a porozumějte čemukoliv ve finštině, když i mezinárodní název centrum myšleno města se finsky řekne Keskusta.

V neděli bylo krásně,předpověd na pondelí v novinách déšťt,tak jsme trochu v neděli popojeli. Před městem Kuhmo jsme vyjímečně porozuměli nápisu Wild brown bear center 16 km a odbočili směrem do Ruska a pak do lesa. Na tajuplném místě je základna,odkud se chodí pozorovat a fotit medvědi, nazývají to safari. Začíná se v 17 hodin odpoledne a končí v 7 ráno. Je dopoledne, nečekáme a 2x 120 euro převádíme z fondu vstupného do fondu benzinu.

Les se pomalu zvyšoval, mezi borovice a břízy se vloudily smrky,ale pořád se nám tu líbí. Bonbonkem jsou neskutečně krásná jezera.Spali jsme před městečkem Ilomatsi samozřejmě u jezera.

Předpověd počasí vyšla,dnes v pondělí ráno pršelo a dopoledne nás stihla bouřka. Přečkali jsme ji na benzince a vyprali si v teplé vodě ponožky a prádlo,taky dobrý. Pak jsme si odbočili do dalšího krásného národního parku a teď jsme v díře jménem Vartsilä.Pokračujeme až na konec silnice 500. Via Karelia uz potřeti odbočila na chvíli do vnitrozemí, vždy se pokorně za chvíli vrátila na naši trasu,tak uvidíme,jak to bude tentokrát.

Naši tři parťáci už jsou doma,další dva stále loví ryby na Lofotech.  My jsme zatím ujeli 6100 km.

18.června,středa

 Zdravstvujte z Haminy,městečka na pobřeží Baltského moře.

Úterý jsme strávili kulturně. Odbočili jsme na půl dne od hranice,navštívili největší finský dřevěný kostel. Je pro 3 000 lidí a zvenku byste skoro nevěřili, že není z kamene, tak je rozlehlý. Uvnitř je velmi prostý, takový skoro funkcionalistický,i když je z poloviny 19.století. Odtud jsme jeli do města Savolinna,kde je prý nejkrásnější hrad ve Finsku. Stavba na ostrově je úžasná, viděli jsme i odklonění přístupového mostu kvůli projíždějící lodi. Ne zvednutí,odklonění. Nepleťte si to s odkláněním v české politice.Taky jsme byli v muzeu lodí a v lodi, která byla zevnitř hodně podobná Framu.

Vrátili jsme se na hranici. Rozdíl mezi hlavnější cestou č.6 a naší trasou je asi jako mezi D1 a cestou do Pozďatina. Dojeli jsme až k nejjižnějšímu hraničnímu přechodu do Ruska. Tady konci Via Karelia a začíná cesta - nevíme jaká,ale podle korunky nad nesrozumitelným nápisem jsme ji nazvali Královská cesta. Zatím vede co nejblíže Baltskému moři.

K tomu jsme dojeli večer a pobřeží je tu úplně jiné než jinde. Severský les s velkými balvany pokrytými mechem až k moři, které vypadá jako jezero s ostrůvky a poloostrůvky. Spali jsme v místě,kde parkují lodičky ostrovochatařů. Večer jsme měli divadlo, v deset přijela loď táhnoucí ponton s traktorem a písekm a písek vykládali na ostrov.

Jako pokaždé na teto cestě spíme ve volné přírodě v našem novém stanu Jurek Midi 3,5. Ve stanech týhle firmy trávíme už 16 let a více než tisíc nocí. Tenhle je trochu větší než náš malý Atak 2,5, ale na uskladnění motorkářského oblečení,případně vaření za deště ve větší předsíňce,je naprosto ideálni. Přitom lehký a malý.  

Pokud se divíte,že se ozýváme z internetu,když nemáme žádné moderní zařízení jako chytrý telefon nebo GPS,je to proto, že tu je vždy v turistických informacích k dispozici počítač s internetem.

Náš další plán je následující : podél moře k nejjižnějšímu konci Finska, pak zpět do Helsinek a ... domů. Však se zase ozveme,zda tento plán plníme

19.června,čtvrtek

 Poslední den ve Finsku,naposledy na internetu...Jsme 100 km západně od Helsinek. Plán jsme splnili,dojeli na nejjižnější misto Finska,skoro. Je u města Hanko a je tam zákaz vjezdu,tedy až k tomu místu. Kolem tohoto pěkného města jsou nádherné pláže olemované borovým lesem, ale všude je zákaz stanování. Poprvé na této cestě. Zkušeně jsme odjeli 10 km za město a našli osamělou pláž s nádherným pískem. Přidalo se sluníčko,Jirka se dnes ráno dokonce koupal.Budily nás kajky,co tu okolo mají hnízdiště a národní park.

V Helsinkách budeme mít ujeto na tomhle vandru 7 000 km, před sebou 1 700 km domů nejkratší cestou.

Ještě jeden poznatek. Alkohol včetně piva je tu drahý. Na severu a kolem hranice se prodával jen ve specializovaných prodejnách,tady na jihu v normálních obchodech. Pokud vám není 2,5 eura za půllitrovou plechovku moc,můžete si pochutnat i na Plzni,Kozlovi, Samsonovi, Litovli ...  My jsme si dali jednou normální finske pivo piksloň  za dvě eura, a včera na rozloučenou třetinku za 52 centů. Ale ta měla 2,8 procenta a podle Jirky to byla voda. Takže pokud se chcete zbavit závislosti na alkoholu a jste současně šetřílci, Finsko a samozřejmě Norsko jsou pro vás ideální destinace.

22.června,neděle, Český Těšín

Jsme molodci. Aspoň tak nám to řekl estonský motorkář,který se s námi se svou Kawasaki 1600 plavil na trajektu z Hesinek. Taky řekl, že je z malého města 100 km východně od Tallinu. Jasně, tak to jsi asi z Kundy, zněla naše odpověď. Hodně se divil, že toto bezvýznamné a neutěšené místo známe. Po vysvětlení, proč se čeští motorkáři rádi fotí u označení města Kunda, se pobavil.

Vracel se domů z práce, za kterou stejně jako tisíce dalších Estonců jezdí do Finska. Zjistili jsme to, když jsme po poledni dojeli k trajektu a bylo nám sděleno, že všechny lodě do Tallinu jsou vyprodány. Po smlouvání se našlo místečko ve 22,30 za 93 euro. Na dvě hodiny plavby to je docela dost. Dokonce se nad námi slitovali a po třech hodinách čekání nám nabídli dřívější trajekt s doplatkem 27 euro. To jsme odmítli, to je krásný výlet dlouhý 400 km :-) Trajekt Helsinky-Tallin je unikátní. Nejblběji se hledá ve velkém městě s mnoha terminály bez označení cílových míst. Neexistuje ceník, ceny se každý den mění, s obsazeností jednotlivých lodí se zvyšují.

Nenásledovali jsme smutný osud trajektu Estonia a dopluli kolem půlnoci do Tallinu. 50 km za ním jsme si našli místečko na spaní.

Průjezd Estonskem, Lotyšskem a Litvou je plynulý a příjemný,mění se jen kvalita silnic a životní úroveň kolem nich. Nejhůř je na tom Litva.Ceny se zase mění k lepšímu. Nejlíp je na tom u benzínu opět Litva. Kus za Kaunasem jsme si našli spaní v nádherném borovém lese.

Průjezd Polskem není nikdy nic příjemného. Neexistující obchvaty měst, semafory na silnicích,co by jinak měly parametry dálnic... Ještě že je z větší části hotov průjezd Varšavou,co měl být hotov před dvěma lety. Rozhodli jsme se ještě přespat v Polsku asi 100 km za Varšavou v lesíku, pod borovicí a břízou, nejčastějšími stromy na trase. O půl šesté ráno přijeli vedle nás slavit něco místní mlaďoši lehce napití a se řvoucínm rádiem v autě. Byli přátelští, říkali, že Polsko je taky krásné a že nám tam nikdo neublíží.

V neděli vpoledne překračujeme hranice. Po takové cestě vidí člověk tu naši zemičku jinýma očima, jako cizí zem. A díky bohu, jako krásnou a parádní a fungující. I proto stojí za to se stále znovu vydávat na cestu.

23.června,pondělí,Brno

 Po 24 dnech na cestě a 8 590 km jsme dojeli domů. Byla to fajn cesta, vlastně tři cesty. Jedna s partou kamarádů a s pěti  motorkama trvala 9 dní a skončila na ruském polárním kruhu. Druhá část do Murmansku a na Nordkapp na dvou motocyklech trvala tři dny a třetí závěrečná, kdy jsme jeli sami, trvala 12 dnů.  Cesta nás včetně víz stála 26 000 Kč. Pro srovnání – rodinná dovolená před 16 lety přišla na 29 000 Kč (včetně letu hydroplánem nad jezerem Inari za tři tácy) a najeli jsme při ní tehdy 8 800 km (včetně odbočky do Murmanska a na jihu zpáteční cesty přes Leningrad – Petěrburg).

Motorybáři se vrátili ve stejný den jako my. Do Finska dle plánu nejeli,vzali to z Norska rovnou přes Německo.

Fotky k této zprávě si můžete prohlédnout ve Fotoalbu, rok 2014.