Náš plán pro Irsko byl stejný jako vždy na ostrovech : Jet od severu na západ a na jih po silničkách a silnicích co nejblíže u moře a kochat se. Neplánovali jsme odbočky na pěkná a významná místa ve vnitrozemí, hodně z nich jsme navštívili při rodinné výpravě před 21 lety. Prostě jen jet, tábořit po mototrempsku (tj. mimo pensiony a kempy, zásadně ve volné přírodě) a zastavit se tam, kde nás něco zaujme.

Po projetí Skotska a Severního Irska jsme překročili hranice do Irska v Derry a za Letterkenny jsme narazili na značku Wild Atlantic Way. Bylo to jasné znamení, dál pojedeme po ní.

Cesta nás tak okouzlila, že vám ji musíme doporučit. A pokud máte námitku, že je to daleko, tak odpovídám : Není. Z Prahy do Rotterdamu 900 km, tam se večer nalodíte a ráno jste v Anglii. Pak pojedete 300 km třeba do Liverpoolu, z něhož vás trajekt odveze až do Irska . Dva dny na cestě a jste tam, vyspalí z prvního trajektu. Něco to pohodlí stojí, ale když si včas objednáte lístky na trajekt, je cena docela rozumná.

Potěšilo nás, že jídlo v Lidlu, kde jsme nakupovali, je za podobné peníze jako u nás (ve Velké Británii i v Irsku). A informace pro milovníky volného táboření – podle Skotů i Irů je u nich podobně jako ve Skandinávii krátkodobě povoleno, je to jen o umění najít si vhodné místečko mezi nekončenými ploty.. . My jsme si v Irsku vždy zajeli po nějaké malé odbočce k moři a tam postavili stan. Klidně i vedle parkoviště s obytňáky.

Fotky jsou ve fotogalerii : http://www.mototrempi.cz/fotoalbum/1.-motocyklove-cesty-do-sveta/rok-2018/02.-cesta-na-severozapad---skotsko--irsko--wales--jz-anglie/

Tak pojďme zpátky k divoké atlantské cestě. V informačních kancelářích najdete mapky cesty a prospekty v angličtině, cesta má svůj web a existuje i průvodce – knížka, jak jsme zjistili doma. Pro ty, co jako my jezdí bez přípravy, je cesta v obou směrech značená (od severu na jih WAW N, obráceně WAW S) . Z ní odbočují okružní cesty (Scenic Route apod.), které jsou ještě krásnější. Všude potkáváte dobře označené informační tabule, které popisují dané místo a doplňují příběhy lidí, kteří v daném místě žili. Popisy jsou v angličtině a irštině.

Bonus pro věrné čtenáře : Pokud jste dočetli až sem a absolvovali s námi Divokou atlantickou cestu, máme pro vás další tři dobré tipy.

Tip č.1 : Pravděpodobně se na WAW budete chtít podívat na Cliffs of Moher, přestože stejně vysoké, ale krásnější a divočejší útesy jsou na severu Irska. Jenže nejsou tak slavné.

Hned vedle silnice je obrovské přeplněné parkoviště, kde se vybírá rovnou parkovné a vstupné v jednom – 8 euro na osobu. Pak se musíte vláčet s moha dalšími turisty do vysokého kopce na útesy.

Lepší variantou je popojet 200-300 metrů za toto parkoviště na jih, neminout malou silničku odbočující doprava do kopce a po ní vyjet do nejdedál. Tam je malé soukromé parkoviště, co hlídá hodný pán. Za pět euro za dva lidi a motorku (stejně vybíral za auto) vám pohlídá oblečení i přilbu a vy se po pár metrech po rovině dostanete přímo nahoru na útesy.

Tip č.2 : Ten je pro ty, kteří se dostatečně nenabažili na WAW a navíc mají rádi místa, která nejsou nikde česky popsána. Tou tajemnou kráskou je severovýchodně od Corku Zelená silnice č. 675 z Dungarvanu do Tramore. Zprava moře, zleva Cooper coast Unesco global geopark. Pro milovníky kamenologie povinné !

Tip č.3 : Možná jste v Evropě i ve světě viděli mnoho kostelů, památek od doby kamenné až po dnešek a tyhle věci vás už neberou stejně jako nás. Polovinu z nás (tedy hlavně mě) zaujal New Ross. Nic zajímavého jsme tu nečekali. Ale pak jsme uviděli starobylou loď, odbočili k ní a nestačili se divit. Je to replika trojstěžníku Dunbrody postaveného v roce 1845 v Kanadě. Touto a podbnými loděmi se plavili Irové za irského hladomoru do USA. Mezi nimi byl také pradědeček amerického prezidenta J.F. Kennedyho. Na palubě hoří v zeměkouli oheň na počest jeho návštěvy dne 27.6.1963 (pět měsíců před smrtí). Dozvíte se o nelidských podmínkách na emigrantských lodích, kde nebyly záchody a cestující mohli na palubu na vzduch jen na chvíli dvakrát za den. Dozvíte se, že někdy až 50 % pasažérů zemřelo cestou na nemoci, 25 % běžně. Uprchlíci před nebo za něčím to nikdy neměli lehké.

Nechci končit pesimisticky. Irsko, dnes ekonomický „Keltský tygr“, je krásná, bohatá, kvetoucí země se sympatickými lidmi a nádhernou přírodou, finančně přístupná i českému poutníkovi.

Pokud jste tam ještě nebyli, co nejrychleji to napravte.

Postupného popisu celé naší cesty po dnech se dočkáte na přelomu ledna a února.